Koučink je vedený rozhovor, který pomáhá člověku ujasnit si myšlenky, najít vlastní řešení a rozhodnout se tam, kde stojí na místě. Není to poradenství ani terapie. Kouč nedává rady, ale klade otázky, které vedou k větší jasnosti, klidu a odpovědnosti za vlastní rozhodnutí.
Moderní koučink vznikl v 70. letech 20. století. V roce 1974 vydal americký trenér Timothy Gallwey knihu “The Inner Game of Tennis”, kde popsal, jak zásadní roli hraje mysl ve výkonu člověka. Na jeho práci navázal britský kouč Sir John Whitmore, který v roce 1992 vydal knihu “Coaching for Performance” a přenesl principy koučinku do pracovního a osobního života. V roce 1995 pak Thomas Leonard založil International Coach Federation, která dodnes určuje standardy profesionálního koučinku.
Koučink je vhodný pro lidi, kteří jsou pod tlakem, stojí před důležitým rozhodnutím nebo procházejí náročným obdobím. Velký význam má zejména v náročných profesích, jako je zdravotnictví, kde je vysoká zodpovědnost, stres a dlouhodobé přetížení. Pomáhá lidem najít odstup, znovu se nadechnout, ujasnit si priority a vrátit se k rozhodování s větším klidem a jistotou.
Upřímně řečeno, já sama jsem koučink dlouho vnímala skepticky, téměř jako šarlatánství. Jako lékařka jsem zvyklá opírat se o fakta a důkazy, a představa, že rozhovor může zásadně změnit pohled na situaci, mi připadala přehnaná. Až když jsem se díky své dobré známé rozhodla koučink vyzkoušet na vlastní kůži, pochopila jsem, jak obrovský potenciál v sobě má. Ne proto, že by mi někdo říkal, co mám dělat, ale proto, že jsem díky správným otázkám dokázala najít odpovědi sama.
Dnes vnímám koučink jako smysluplný a profesionální nástroj, který může lidem pomoci v těžkých životních situacích, při rozhodování, v období změn i v náročných profesích. Je to prostor, kde se člověk může na chvíli zastavit, nadechnout a znovu najít směr.
Úkolem kouče není hodnotit ani zachraňovat.
Kouč drží strukturu rozhovoru, pozornost a bezpečný prostor, ve kterém může vzniknout změna.